Na novou verzi známého protiválečného románu z první světové jsem se těšil. Současnost umožňuje filmařům vytvářet opulentní scény, a tak válečná vřava měla dostat intenzivní realistický nádech. Otázkou bylo, jak se tvůrci poperou s dějem.
Kdysi jsem četl knihu a následně viděl i film ze sedmdesátých let. Srovnání jsem se tedy ubránit nemohl, i když vzpomínky mám matné.
Scénáristé Lesley Paterson a Ian Stokell si z knihy vzali jen tu základní premisu. Na začátku celkem hezky ukáží naivitu, s níž mladí studenti za podpory nacionálně rozjetého okolí vstupují do války.
Úplně zde chybí fáze výcviku, kde v knize přichází první konfrontace s realitou. Ve filmu se rovnou valí na frontu. Šikana velícího desátníka se vejde do jedné scény s plynovou maskou.
Začíná nářez. Prostředí je nechutné, špinavé a klukům teprve dochází, o co doopravdy jde.
Ve scénách bojů film opravdu exceluje. Kamera i střih vám dávají pocit, jako byste byli hned vedle. Brutalita je citelná a potěšilo mě, že se film vlastně až na pár výjimek nesnaží o skutečné masové scény.
Velmi tomu napomáhá hudební složka z pera Volkera Bertelmanna. Postupy a použitými prvky připomíná hudební dobrovod z Nolanova filmu Dunkerk, nechybí nervní repetice a gradace různých efektovaných ploch. Jindy buduje napětí tichem, které pravidelně přerušují udery bubínku.
Postavy z knihy jsou tu omezeně rozvinuté a nedostávávají prakticky žádný prostor pro vývoj. Někteří umřou dřív, jiní o něco později, aniž byste se o nich něco dozvěděli. Vazby mezi postavami vyniknou jen v omezeném prostoru scény na frontovou linií. Zde je taky podle jeden z mála silných momentů filmu, kdy Paul a jeho kamarád sedí společně na latríně. Paul čte negramotnému Katzemu dopis od manželky a mimický koncert Albrechta Schucha mě opravdu oslovil.
Vrcholem válečných scén je tankový útok, kde beznaděj Němců úplně svírá hrdlo. Následující vlna Francouzů s plamenomety je naprosto strašidelná. Film tady ale bleskově přepíná do známé a silné scény, kdy Paul v boji muže proti muži zraní francouzského pěšáka, aby se jej pak v šoku snažil marně zachránit.
Snímek současně sleduje ještě druhou dějovou linku, v níž ukazuje politickou cestu k německé kapitulaci. Skutečnou nechuť německé generality ke kapitulaci tu personifikuje záměrně nesympatická postava generála, který nechává vojáky bojovat, protože tak se to patří a má to být čest. Sám hoduje v bezpečí zámku a vede s pobočníkem debaty o poválečné budoucnosti a ekonomické jistotě, kterou skrývá rodinná firma na vyrobu sedel na koně. Tady scénáristé hezky pomrkávají na diváka – hle, za pár let auta udělají „mrtvoly“ i z vás, kteří dneska na smrt posíláte miliony jiných.
Historii se snaží kopírovat i přístup Francouzů, kteří německou delegaci drtí velmi tvrdě.
Nejspíše měla tato linie dát filmu větší kontext na „velkou“ historii a dodat mu spád. Na mě ale působila rušivě a místo ní mohl dostat větší prostor rozvoj postav nebo jejich mentální propad v průběhu bojů. Film by tím ale ztratil na určité přístupnosti a srozumitelnosti pro neznalé této už dost vzdálené části dějin.
Do blogu si odkládám, cokoliv mě zaujalo. Knížky, bydlení, hry, technika, hudba, finance nebo jídlo. Někdy stručně, někdy podrobně.
Píšu také další blogy: GeekLife.cz nebo ZdenekDvorak.cz.
Moje DJ mixy najdete na Mixcloudu.
Zatím žádné zkušenosti v diskuzi. Buď první!
Komentujte Cancel