Německé filmy o jejich minulosti mám rád. Celkem jsem nabyl dojmu, že se s jejich pomocí dovedou postavit vlastním hříchům lépe než my, kteří povětšinou dobu komunistického zla reflektujeme pitvořivě a celá ta oblubná skutečnost je ukryta za pláštíkem našeho milého „humoru“. Po filmu Životy těch druhých je poslední poprava další skvělou ukázkou vhledu do praktik tajné policie NDR Stasi.
Děj sleduje vědce Franze Waltera, který odkazuje na postavu skutečného agenta Wernera Teskeho. Ten byl posledním popraveným v NDR. Jako diváci tak celou dobu víme, co je na konci a i autoři filmu střídají dvě časové roviny.
Franz poměrně ochotně kývne na dočasnou práci na ministerstvu. Čeká totiž na profesuru a spolupráce je daná jako jasná podmínka. Není úplně jasné, jestli Walter předem přesně tuší, co bude dělat. Adaptuje se ale velmi rychle. Práce je zábavná, nový kolega a nadřízený je přátelský. S prací navíc souvisejí i služební cesty na Západ, kde Franz ukouzleně sleduje pozlátko kapitalismu, ale stejně tak je zasažený pohledem na žebráka na ulici.
V téhle části filmu si prvně všimnete skvělé mimiky Larse Eidingera, který ztvárnil hlavní roli. Jeho postupná proměra se skvěle značí právě na proměně jeho obličeje. Eidinger je ve filmu naprosto fascinující a dokonale mě uchvátil.
Zlom v přístupu k systému nastává, když se má podílet na operaci, kde chce Stasi přimět k návratu z emigrace jednoho známého fotbalistu tím, že jeho ženě sdělí falešnou diagnózu rakovinu s následnou léčbou chemoterapií. Franz Walter sedí na poradě a proměna jeho obličeje v době, kdy jeho kolegové naprosto pragmaticky navrhují skutečné fyzické zničení života lidského jednotlivce, je mrazivá. Začíná peklo.
Franz se nejprve snaží ze systému utéct. To ale nejde. Pak se snaží i zúčastněné i varovat, ale marně.
Víc prozrazovat nechci. Snad jen to, že i když víte zakončení děje, film umí zaskočit i tam.
Na obludnost systému se zaměřuje spíš v náznacích, než že by ukazoval nějaké velké detaily práce Stati. Vše vnímáte přes proměnu Franze a jeho vztahu se ženou, na němž se narůstající trauma pochopitelně projevuje také. K atmostéře přispívá i barevný studený filtr a povedená výprava.
