Čas od času narazíte na filmy, kde se současně smějete, děsíte a ještě je vám trapně za postavy a někdy i sebe sama. A přesně taková je norsko-švédská koprodukční pecka s názvem Je mi ze sebe špatně.
V satirické černé komedii režiséra Kristoffera Borgliho se odvíjí příběh toxického vztahu mezi Signe a Thomasem, který dramaticky eskaluje v souvislosti s Thomasovým náhlým vzestupem jako umělce. Tento vztah, charakterizovaný nezdravou soutěživostí, nabývá nebezpečných rozměrů, když se Signe rozhodne zoufale a sebezničujícím způsobem získat zpět svou pozici ve vztahu. Její snaha o přilákání pozornosti a soucitu se projevuje úmyslným onemocněním.
Obě hlavní postavy jsou podivně nesympatické. Thomas je totální narcis, který je pohlcený zájmem o jeho tvorbu. Signe si vedle něj připadá přehlížená, ale její historie boje o pozornost plná lží je mnohem delší a nedá se říct, že je jejn čistou reakcí na „slávu“ partnera. Když se rozhodne užívat ruský lék z černého trhu, aby si pořídila hrozivou vyrážku, rozjede se hrozivá spirála.
Film se stylem přesunuje od docela uvolněné konverzační komedie k těžkému dramatu s horovým nádechem. Kristoffer Borgli několikrát diváka brutálně zmate ponorem do Signeiny fantazie a na konci všechny úplně rozbije scénou z focení s postiženými umělci.
Tenhle film vám prostě posune bradu hodně nízko.
