Jméno David Lagercrantz jsem poprvé zaznamenal, když se ujal pokračování skvělé série Milenium. Tam se mi jeho styl líbil. Takže když jsem viděl, že vydal novinku s názvem Temnota, kde uvádí nové postavy nejspíše další vlastní série, rozhodl jsem se knize dát šanci.
Když je po fotbalovém utkání zavražděný rozhodčí, imigrant z Afghanistánu, zdá se, že policie má docela jasno. Pachatel je otec jednoho z hráčů, který se v průběhu utkání opil a nerozdýchal výkon rozhodčího. Šéf policie v úvodu doporučí konzultaci s profesorem jménem Hans Rekke, který by mohl objasnit některé věci. Jenže Rekke přinese jen víc otázek a naznačí, že vyšetřování jde špatným směrem. Bohužel forma komunikace z jeho strany není úplně ideální.
Rekke je totiž extrémně chytrý se smyslem pro detail. Takový Sherlock Holmes v současnosti. Má ale i podobně svérázné vystupování a k tomu navíc i duševní potíže a vztah k omamným látkám.
V policejním týmu plném více či méně zkušených pánů jako jedinou zaujme dočasnou posilu v partě, mladou Micaelu. Ta je taktéž relativně svérázná, navíc zatížená vztahem s bratrem, který je, jak se ukazuje, nejspíš jeden z místních bad guys v podsvětí.
Čti také: David Lagecrantz – Dívka, která musí zemřít
Kostky jsou tedy vrženy a hledání začíná. A taky moje trápení s knihou. Přestože ji píše evidentně zkušený autor, který děj doplňuje o prvky z vysoké globální politiky, jenž navíc mají oporu v realitě, kterou už dnes znáte, nemohl jsem se do knížky dlouho ponořit. Úvod se vlekl a vlekl a najednou v mém Kindle svítilo 51% dočteno. A furt jsem nebyl zaháčkovaný.
Ač je Rekke bystrý, jeho postava, respektive popisy okolo ní jsou takové zmatené a kniha prostě nemám tempo. Policistka Micaela je docela povedená, její původ v místní chudé čtvrti ji staví do jasného kontrastu k Rekkemu, který pochází z bohaté rodiny a na první pohled žije úspěšný život. V ději jsou hlavně komentáře z jejího úhlu pohledu.
Trošku spád dostal děj až někde ve čtyřech pětinách, kdy už tušíte, kam vítr vane a míchají se dvě časové osy. Současnost a minulost v Afganistánu a Rusku. Je to ale pozdě a kdybych měl knížku půjčenou, vracím ji nedočtenou.
A když se koukám na recenze jinde, nejsem evidentně sám.
