S novým rokem opět čas na knížky. Zjistil jsem, že autorské duo píšící pod jménem Lars Kepler pustilo do světa už osmý díl série s komisařem Joonou Linnou. Protože jsem četl pár předchozích a Kepler se mi zažral pod kůži, bylo to jasné.
Knížku jsem prakticky zhltnul na pár zastávek. Nedá se od ní odtrhnout. Nové pro mě byly nepříjemné pocity, které byly okolo scén s dívčími postavami. Jsem už skoro 8 let tatínek jedné slečny a nějak to na mě působilo tísnivěji, než jindy. Z určitých scén na mě kapala až hrůza a to šlo jen o knížku, kterou pohánějí vlastní čtenářovy vizualizace.
Jak jste už pochopili, téma je silné a točí se kolem únosů mladých dívek. Od prvních stran je Zrcadlový muž strhující, ostatně Kepler je v akčnosti scén a popisů vždycky šikovný. Z několika rovin se vše postupně splétá k neúprosnému konci.
Jak je u Keplera obvyklé, děj je věnován určité větší myšlence. K Zrcadlovém muži jsou ty myšlenky vlastně dvě. Jedna patří obecně násilí na ženách a druhá duševním poruchám.
Kniha se moc nevrací k historii hlavního hrdiny, a tak ji mohou číst v klidu i nováčci. Nechybí ani hypnotizér z úvodních knih série.
Jako zkušenému čtenáři severské krimi se mi samozřejmě stalo, že jste neustále čekal na to, kdy se objeví náznaky toho, kdo je asi pachatel. A stejně tak jsem se opět nechal hezky namotat. Jak to ti lidi pokaždé dělají, že mě dostanou?
Pěkně jsem se namlsal a rozhodl jsem se z Keplera doplnit i chybějící kousky.
