Policajt, co píše knížky? To bych se na to podíval. Řekl jsem si, když jsem narazil při hledání, co za krimi číst dál, na jméno David Urban. Rozsudek smrti vyšel v roce 2021 jako autorův první román.
Knížku jsem přečetl dost rychle. Má totiž, kromě střední části, docela svižné tempo. Napomáhá tomu i střízlivý styl psaní. Každému to nemusí sedět. Mně celou dobu rozčilovala jedna věc.
Děj se odehrává v Praze, ale většina postav se drží dost sveřepě spisovné češtiny. Dokonce i hlavní postava v dost stresové situaci (zabil pár lidí a chce právě zabít další), použije „mohu“ místo „můžu“. V komentářích dalších čtenářů jsem našel zmínku, že na ně kniha působila jako slohovka. A tohle možná bude ono.
Jde rozhodně poznat, že autor má policejní procedury v malíčku a v dějích okolo nich je jako ryba ve vodě.
I samotný příběh je povedený a struktura ambiciózní, i když je docela schematický a přes sympatickou snahu o matení čtenáře brzy vytušíte, jak to celé vlastně bylo.
A co v knize jde? Pozor, spoilery!
Jarda je městský policajt, práce ho baví a je poctivec. S ženou čeká dítě. Idylka nabere špatný směr v momentě, kdy se dozví, že se nakazil smrtelnou nemocí. V ten moment od něj dávají všichni ruce pryč a Jarda se rozhodne najít viníka nákazy. Za zničení Jardova světa totiž musí někdo pykat!
Ve třech větších blocích tak sledujeme přechod člověka na temnou stranu. Druhou polovinu tvoří policejní parta, která s Jardou přišla do styku dříve pracovně a nově musí zjistit, proč se v Praze začaly dít tak trošku šílené věci.
Na to, že jde o první román – i když autor už trénoval na povídkách – je Rozsudek smrti v rámci žánru dobrou jednohubkou. Na autorovu tvorbu se podívám dál. Pro mé potřeby klidné relaxace se totiž hodí tak akorát.
