Filmů z vězeňskou tématikou jsem viděl dost. Felon z roku 2008 mi unikl, což se mi povedlo včera napravit. A je to síla.
Dějově nejde o nic, co bychom už neznali. Běžný civil se dostane do úplně nového světa, kterým je drsný americký kriminál. Tohle téma později, v roce 2017, zpracoval třeba drsný Shot Caller. Ten ale sledoval, jak systém hrdinu pohltí. Felon je o tom, že hlavní hrdina nechce. A brání se.
Je tu ovšem problém na straně dozorců, kteří si systém upravili trošku pro sebe.
Zločinec se jako film snaží zaujmout stylem. Volí dokumentární styl s ruční kamerou, výrazným zrnem v obrazu a častými detaily obličeje. Tím docela úspěšně maskuje nižší rozpočet.
Úvod je striktně procedurální a od převozu do věznice syrový a surový. Násilí je dominující téma a dostáváte ho pěkně zblízka. Rozdělení světa za zdmi je neúprosné a nelze si nevybrat stranu. To vyvolává místy nesnesitelnou úzkost.
Jasným zlomem děje je moment, když hrdinovi do cely přibude mnohonásobný vrah, který zosobňuje ten typ, který prošel vězeňským osvícením a občas chrlí moudra střídaná praktickými tipy pro život v base.
V ději dostává minimální prostor vězňova žena, tak i hlavní psycho dozorce. Film se celkově pohybuje trošku ve skocích, protože kryje delší časový úsek. A směřuje k – spoiler! – k pozitivnímu rozuzlení. Samozřejmě až poté, co nastrčí naprosto opačný směr.
