Řada knih Samuela Bjorka s Miou a Holgerem Munchem mě baví vlastně celá. Autorovi se podařilo vytvořit dobře se doplňující dvojici a i zbytek policejního týmu jsou funkční charaktery. Nějaké mušky se dají tolerovat. Takže na Ostrov jsem se těšil. A nezklamal mě.
Základní premisa je daná dvěma fakty. Mia se dala do kupy, podala výpověď u policie a objela na ostrov, kde se nacházela na začátku série. Munchův tým dostal od vedení stopku a stejnou stopku Holgeru Munchovi vystavila i nová přítelkyně.
Role postav s depresí se tedy prohodily. 🙂
Mia se i přes rozhodnutí nebýt už detektivkou k pátrání vrátí. A to skrz žádost sestry chlapce, který před třemi lety na ostrově záhadně zmizel. Ale jen jako soukromý projekt. Což se změní v okamžiku, kdy na ostrově násilně umře teenagerka a místní policie si zavolá na pomoc kapacitu z hlavního města.
Bjork jako zkušený autor umí dát příběhu tempo, i když na začátku musí dát prostor mnoha postavám, aby vykreslil prostředí. A také mohl zasévat semínka podezření, která mají klíčit ve vaší hlavě.
Do panoptika místních postav tak dostane psychologa, hippie mamku, partu teenagerů, automechanika, pana pobožného a v neposlední řadě rodinu místních ultra pracháčů. S každým pobudete chvíli a ta je je dostatečně plasticky vykreslená.
Mezitím Munch hulí jednu za druhou a jede si privátní peklíčko muže na kraji zenitu, co dostal kopačky. I přesto tlačí svůj tým neúprosně dopředu. K odhalení celé záhady dojde, až už je skoro pozdě.
Konec knihy je takový rychlý, jako byste luskli prstem. Vše do sebe zapadlo a Mie zbývá vyřešit záhadu, kterou se začala zaobírat na začátku.
