Jan Prušinovský ve filmové i televizní tvorbě drží jasný rukopis. Ať jde o vážnější kousky, jako třeba Kobry a užovky, tak i výrazně odlehčené, kam patří Okresní přebor nebo Most. Na novinku s názvem Grand Prix jsem šel s očekáváním obvyklé kvality.
Prušinovský postavy zařadil opět mezi obyčejné, spíše hůře situované lidi.
Roman provozuje autobazar, který evidentně vydělává spíš na kradených autech a následné demontáži. Ve volnu závodí, kdysi měl slibnou kariéru, ale přišel o ni. S manželkou se poznal, když byla nezletilá a poseděl si kvůli tomu ve vězení.
Jeho bratranec Emil má autoservis a s autistickou sveřepostí miluje auta, závody, pořádek a plánování. Tahle postava mě bavila hodně a Robin Ferro překvapil.
Poslední do hlavní party je Štětka, Romanův kumpán z basy, zloděj aut a všechno možného a taky totální hovado.
Emil v televizní soutěži vyhraje dva lístky na závody F1 v Barceloně a po krátkém představení postav a jejich vazeb se rozjezde zápletka. Kromě road movie totiž děj tlačí dopředu i krimi osa, protože Roman na výlet do Španělska nasadí na vypůjčenou dodávku kola z auta, které ukradl Štětka. V těch ovšem místní mafián něco ukryl a chce to zpět.
Tím se do hry dostává řada dalších postav s jasně danými charaktery. Dva mladí polští mafoši, hlavní místní policista, jeho kolegyně nebo majitel dodávky. Speciálně se předvedla Tatiana Dyková v roli místní narkomanky.
U kriminální linie se mi libilo, že se Prušinovský snažil ji nechat vyznít více temně, než komicky. Hudba i vizuály by působily dobře i v thrilleru. Pochopitelně ale i sem pustil komické prvky, ale spíše jako doplněk.
Zato v cestovní části se vyřádili všichni. Štěpán Kozub jako Štětka jede svůj obvyklý repertoár, který ale prokládá i ukázkami temnější tváře Štětky. Některé změny grimas byly opravdu strašidelné, během sekundy se výraz jeho obličeje změní z šišlajícího idiota na psychopata.
Film se sice rozjíždí zvolna, ale dostane se do tempa a to pak drží celou dobu. Dějová linka je předem jasná, a tak si kino užívalo větší i menší gagy. Celá story měla i svůj až skoro dojemný vrchol ve splněném Emilově životním snu.
Grand Prix je podařená odpočinková komedie, která je ale na míle vzdálená obvyklé české komediální produkci posledních let. Nechybí ani sociální podtóny, které ale Prušinovský moc nezvyrazňuje a spíš na nich staví komiku. Někdy trošku prvoplánově, ale jako fanoušek mu to rád odpouštím.
